Telefon
+420 608 105 106
Vymalovat starý byt není totéž jako natřít stěny v novostavbě. Přestože se může zdát, že jde „jen“ o výměnu barvy, realita bývá výrazně složitější. Původní omítky mají za sebou desítky let provozu, několik vrstev starých maleb, lokální opravy i změny vlhkosti a teplot. Pokud tyto souvislosti přehlédnete, nová výmalba vám to dá velmi rychle najevo. V tomto článku se zaměříme na to, jak se starými omítkami pracovat, jak včas rozpoznat problémový podklad a kdy už samotné přetření zkrátka nestačí.
Původní omítky ve starších bytech a domech rozhodně nejsou automaticky špatné. Naopak, často jde o poctivou práci, která už vydržela několik desetiletí. Problém obvykle nevzniká v samotném materiálu, ale v tom, co všechno se s ním za ta léta odehrálo.
Během dlouhého užívání se na stěnách běžně střídaly různé zásahy:

Na první pohled může stěna působit relativně v pořádku. Jakmile ale začnete malovat, rozdíly se okamžitě projeví, a to často velmi nepříjemně. Při samotné výmalbě se staré omítky chovají nevyzpytatelně:
Než vezmete do ruky váleček, vyplatí se stěny důkladně zkontrolovat, a to nejen pohledem, ale i dotykem. U starých omítek totiž často rozhodují detaily, které na první pohled nejsou vidět.
Pokud po přejetí rukou po suché stěně zůstává na dlani jemný bílý prášek, znamená to, že podklad ztrácí soudržnost. Barva na takovém povrchu špatně drží, může se časem odlupovat nebo vytvářet mapy. V tomto stavu už nestačí jen přetření, stěna potřebuje zpevnění nebo odstranění staré malby.

Drobné praskliny jsou u starších bytů běžné, zejména v rozích, kolem oken a stropů. Pokud je jen přemalujete, velmi rychle se objeví znovu. Správný postup zahrnuje jejich otevření, vytmelení a u problematických míst i vyztužení. Teprve pak má nová malba šanci vydržet.
Nafouklá nebo odlupující se místa signalizují nesoudržný podklad. Nová barva se v těchto místech bude chovat stejně jako ta stará. To znamená, že se časem odlepí. Taková místa je nutné očistit až na pevný podklad a znovu připravit.
Starší interiéry často skrývají drobné nerovnosti a přechody po opravách, které při tmavších barvách nebo horším osvětlení nebyly vidět. Světlé odstíny a denní světlo je ale okamžitě zvýrazní. Pokud chcete jednotný výsledek, je potřeba stěnu předem sjednotit stěrkou nebo tmelem.
To, co je u novostaveb často jen doporučený krok, se u starších bytů stává nutností. Původní omítky bývají po letech nestejnoměrně zatížené, někde jsou pevné, jinde oslabené, místy víc sají, jinde méně.
A právě tyto rozdíly dokážou novou výmalbu rychle pokazit. Penetrace proto u starých stěn neplní jen doplňkovou roli, ale slouží jako důležitý mezikrok mezi omítkou a novou barvou.

Penetrační nátěr se vsákne do povrchu a sjednotí jeho chování. Nevytváří jen podklad pro barvu, ale připraví stěnu tak, aby nová výmalba držela rovnoměrně a dlouhodobě. Bez penetrace se barva na starých stěnách často chová nevyzpytatelně. Někde se vsákne příliš, jinde zůstane na povrchu, a výsledek pak působí nerovnoměrně.
Penetrace konkrétně pomáhá tím, že:
U velmi starých, křídovatých nebo výrazně oslabených omítek je potřeba jít ještě o krok dál. Hloubková penetrace proniká hlouběji do struktury materiálu a dokáže podklad stabilizovat zevnitř, ne jen na povrchu. Pokud by se tento krok vynechal, nová barva by sice chvíli držela, ale jen dočasně. Časem by se začaly objevovat stejné problémy znovu.
Jsou případy, kdy ani správná penetrace a kvalitní barva problém nevyřeší. Jednoduše proto, že omítka už není v takovém stavu, aby na ní bylo možné stavět další vrstvy.

Typicky jde o situace, kdy:
V těchto případech by další nátěr fungoval jen jako krátkodobá kosmetická úprava. První měsíce by stěny vypadaly dobře, ale s topnou sezónou nebo změnami vlhkosti by se začaly znovu objevovat fleky, praskliny nebo odlupující se místa.
Skutečným řešením je pak zásah do samotného podkladu. Nejčastěji je potřeba celoplošné přeštukování nebo rozsáhlejší lokální opravy. Ano, znamená to víc práce na začátku, ale odměnou je vám stabilní stěna, na které nová výmalba vydrží roky, ne jen jednu sezónu.
U starých bytů se chyby často opakují ne proto, že by lidé byli nešikovní, ale proto, že podcení stav podkladu. Na první pohled může všechno působit v pořádku, ale právě staré omítky umí být zrádné. Tohle jsou přešlapy, se kterými se setkáváme nejčastěji:
Nová barva se nanese rovnou na původní nátěr bez testu savosti, soudržnosti nebo prasklin. Výsledek může vypadat dobře jen krátce. Pak se objeví fleky, mapy nebo odlupování.
Penetrace se buď úplně vynechá, nebo se použije nevhodný typ. U starých omítek je přitom sjednocení savosti zásadní. Bez něj barva chytá nestejně a výmalba působí flekatě.
Vlasové praskliny se jen přetřou nebo lehce zatmelí bez otevření a zpevnění. Po pár měsících se objeví znovu, často přesně ve stejném místě.
Různé místnosti, různé opravy, jiná savost… ale stejná barva i postup? Výsledkem jsou rozdíly v odstínu, lesku a struktuře stěn.
Více vrstev neřeší špatný podklad. Naopak mohou zvýraznit nerovnosti nebo urychlit odlupování, pokud stará malba nedrží.
Skvrny po topení nebo vlhkosti se jen přemalují bez izolace. Tyto mapy se pak velmi rychle „prokreslí“ zpět skrz novou výmalbu.
U starých bytů se při výmalbě často tlačí na rychlost. Jenže právě tady se vyplatí zpomalit a udělat věci v správném pořadí. Jinak se práce brzy opakuje.

U starých omítek platí víc než kde jinde, že malování není jen estetická záležitost. Správný postup na začátku rozhoduje o tom, jestli budete mít klid na roky, nebo se k malířské štětce vrátíte mnohem dřív, než byste chtěli.


