Telefon
+420 608 105 106
Správná příprava povrchu je základ každé kvalitní výmalby. Můžete mít sebelepší barvu, ale pokud ji nanesete na špinavou, odlupující se nebo nerovnou stěnu, výsledek nikdy nebude perfektní. Starý nátěr má proto často poslední slovo – buď umožní nový nátěr nanést hladce, nebo malování zkomplikuje tak, že se práce výrazně protáhne. V tomto článku si krok za krokem projdeme, kdy je nutné starý nátěr odstranit, jak to udělat správně a jak povrch připravit tak, aby nový nátěr držel dlouhé roky.
Ne každý starý nátěr je problém. Pokud je pevný, neodlupuje se a ze stěny se nepráší, můžete na něj bez obav malovat dál. Jsou ale situace, kdy je odstranění doslova nezbytné.

Než začnete seškrabávat starou barvu, je potřeba zjistit, jak na tom povrch skutečně je. Starý nátěr může být pevný a držet jako beton, nebo naopak jen „viset“ na omítce a odlupovat se. Správné posouzení vám ušetří spoustu práce i zklamání při samotném malování.
Tenhle jednoduchý test vám během pár sekund ukáže, zda nátěr drží, nebo je narušený.
Jak na to:
Co výsledek znamená:
Tip: Test udělejte na více místech. Jedna pevná část neznamená, že je pevná celá stěna.
Tento test vám pomůže zjistit, jak moc nový nátěr „vcucne“ podklad a jakou penetraci budete tím pádem potřebovat.
Postup:
Vyhodnocení:
Jakmile máte jasno o stavu starého nátěru, můžete přejít k jeho odstranění. Mechanické metody jsou nejčastější, protože jsou účinné, dostupné a okamžitě vidíte, jaký děláte pokrok. Zároveň je ale potřeba pracovat s citem, abyste nepoškodili samotnou omítku.
Když se stará barva drolí nebo jde snadno nadzvednout nehtem, vyplatí se začít špachtlí. Držte ji pod menším úhlem, aby klouzala po povrchu a zbytečně nepoškozovala omítku. Začněte tam, kde se nátěr už sám odlupuje, a postupně rozšiřujte plochu směrem ven. Větší uvolněné části vždy odstraňte celé, jinak se budou po přetření jen dál odlupovat.
Po seškrábání často vzniknou tvrdé přechody mezi starou a odstraněnou vrstvou, které je potřeba sjednotit lehkým broušením nebo zatmelením.

Broušení je vhodné tam, kde je starý nátěr pevný, vícevrstvý nebo lesklý. Pomocí brusné mřížky nebo papíru (zrnitost 80–120) povrch zdrsníte a odstraníte slabší místa, aniž byste museli barvu strhávat celou. Nepoužívejte velký tlak; pravidelné, lehké pohyby jsou efektivnější a šetrnější.
Po každém broušení povrch ometejte od prachu, aby bylo vidět, kde je potřeba pokračovat. Správně obroušená stěna má jemně matný povrch, na kterém nová barva dobře drží a neflekatí.
Horkovzdušná pistole se používá hlavně na dřevo nebo emailové nátěry u dveří, zárubní nebo nábytku. Na klasické omítky není vhodná, protože vysoké teploty by mohly povrch poškodit.
Využití horkovzdušné pistole dává smysl, když:
Jsou situace, kdy špachtle ani bruska nestačí. Pokud je starý nátěr tvrdý, vícevrstvý nebo pevně přilnutý k podkladu, vyplatí se sáhnout po chemickém odstraňovači. Ten naruší strukturu barvy, která po chvíli změkne a dá se jednoduše stáhnout špachtlí. Na staré latexové nebo emailové nátěry, případně na místa, kde mechanické metody nezabírají, jsou chemické odstraňovače ideální. Výhodou této metody je, že se obejdete téměř bez prachu.
Na druhou stranu je nutné počítat s tím, že pracujete s chemickým přípravkem, který vyžaduje opatrnost. Aby byl výsledek bezpečný a účinný, je důležité dodržovat základní pravidla:
Po odstranění změklé barvy je nutné povrch důkladně očistit, aby na něm nezůstaly zbytky gelu či pasty, které by mohly ovlivnit přilnavost nové malby.
Odstranění starého nátěru je teprve polovina práce. To, jak bude vypadat nový nátěr, záleží hlavně na tom, jak dobře připravíte samotnou stěnu. Jakákoliv rýha, vyštípnutý kus omítky nebo vlasová prasklina bude po malování vidět mnohem víc než předtím, proto se vyplatí věnovat této fázi opravdu pozornost.
Nový nátěr zvýrazní i drobnosti, kterých jste si předtím nevšimli. Proto je potřeba všechny nerovnosti zatmelit a sjednotit povrch dohladka. Záleží přitom na tom, jak hluboká nebo velká je konkrétní vada:

Po nanesení tmelu nechte povrch dobře vyschnout a následně ho jemně přebruste. Tím zajistíte, že nová malba nebude flekatá ani „hrbolatá“, ale pěkně rovnoměrná.
Praskliny bývají nejčastější vadou, ale dají se jednoduše vyřešit, pokud postupujete správně. Nejdříve prasklinu jemně otevřete špachtlí, abyste odstranili uvolněný materiál a vytvořili prostor pro nový tmel. Poté ji vyplňte vhodným tmelem, uhlaďte a nechte zaschnout. Aby se prasklina časem neobjevila znovu, je dobré ji přelepit výztužnou páskou. Ta zpevní povrch a zabrání opětovnému rozšíření trhliny.
Když máte povrch zbavený staré barvy a opravený tmelem, přichází fáze, která často rozhoduje o konečné kvalitě malby. Prach, mastnota nebo nerovnoměrná savost totiž dokážou pokazit i sebelepší nátěr.
Po broušení bývá povrch pokrytý jemným prachem, který není na první pohled vidět, ale dokáže vytvořit film, na němž barva nedrží. Proto je potřeba stěnu nejdříve dobře vyčistit. Nejlépe funguje kombinace jemného saponátu a vlažné vody, kterou nanesete houbičkou nebo hadříkem.
Jen čistá stěna nestačí. Aby barva dobře přilnula a výsledek byl rovnoměrný, je potřeba povrch sjednotit penetračním nátěrem. Penetrace má několik zásadních funkcí:
Hluboká penetrace se hodí zejména tam, kde je povrch výrazně savý, starý nebo se při doteku „prašně drolí“. Poznáte to podle toho, že vám na prstech zůstává bílý prášek (tzv. křídování). V takových případech klasická penetrace nestačí a je potřeba, aby se nátěr dostal hlouběji do omítky a celou plochu stabilizoval.

Než otevřete první plechovku barvy, je důležité provést finální kontrolu stěny. Možná to zní jako detail navíc, ale právě v této fázi často odhalíte drobnosti, které by byly po malování nepříjemně viditelné, a museli byste je opravovat znovu.
Nejlépe funguje, když si vezmete silnější lampu nebo baterku a posvítíte na stěnu z boku. Ostré boční světlo totiž zvýrazní nerovnosti, které běžným pohledem neuvidíte: jemné vlnky, neobroušené přechody tmelu nebo vlasové praskliny.
Pokud na nějaké takové místo narazíte, lehce ho přetřete tmelem a po zaschnutí přebruste. A nezapomeňte ho poté znovu prosvítit, abyste ověřili výsledek.
Před samotnou malbou by stěna měla splňovat několik zásadních podmínek:
Pokud jste si během přípravy všimli různých typů podkladů (např. opravená omítka, starý nátěr, sádrokarton), je dobré nanést malý vzorek barvy na několik míst. Po zaschnutí poznáte, zda barva flekatí, jestli někde špatně přilnula a zda se odstín chová stejně na různých podkladech. Pokud je vše v pořádku, máte jistotu, že můžete začít malovat celou stěnu bez obav, že se objeví překvapení.

Odstranění starých nátěrů a příprava podkladu může být pracnější, než se na první pohled zdá, ale stojí to za to. Právě tahle část totiž rozhoduje o tom, jak bude nový nátěr vypadat a jak dlouho vydrží. Když stěnu správně očistíte, opravíte a zpevníte, získáte hladký a pevný povrch, na kterém nová barva dokonale vynikne. Berte přípravu jako investici do výsledku, ne jako zbytečnou komplikaci.


